કઝાખસ્તાનના પ્રાચીન રહસ્યો

06. 01. 2018
એક્સોપોલિટિક્સ, ઇતિહાસ અને આધ્યાત્મિકતાની 6મી આંતરરાષ્ટ્રીય પરિષદ

Náhorní plošina Nazca, město Machu Picchu, pyramidy a Sfinga v Gíze, Stonehenge, to všechno jsou místa, která každoročně přitahují miliony turistů, jejichž přáním je dotknout se tajemství. Doposud se vedou spory o stavitelích těchto komplexů a mimozemská verze má nejenom řadu příznivců, ale i zcela logické argumenty hovořící v jejich prospěch. Na území Kazachstánu se nacházejí neméně podivuhodná místa, jejichž záhady doposud nebyly rozluštěny.

Náhorní plošina Ustjurt
Nachází se na severu mezi Kaspickým a Aralským mořem. Existuje odvážná myšlenka, že tento kamenný komplex, postavený neznámými staviteli dávnověku, není ničím jiným než kosmodromem. Ať je to tak či onak, vědecky to nelze dokázat, ale i dnes jsou zde pozorovány nevysvětlitelné jevy, jako například jasná světla na nebi nebo přeludy, které se objevují v kteroukoliv denní i noční dobu.

Vědci vůbec mají ohledně tohoto místa řadu otázek. Badatelé jsou přesvědčeni, že se jedná o dno pradávného oceánu Tethys, jehož vlny zde šplouchaly před více než padesáti miliony lety. Území o rozloze dvou set tisíc čtverečních kilometrů je „obydleno“ kamennými velikány, zlomy a propadlinami. Na stěnách v jedné z jeskyní byly nalezeny nákresy s vyobrazením run.

Nicméně za hlavní záhadu této plošiny jsou považovány tzv. šipky z Ustjurtu. Jsou to jedinečné dávnověké stavby, které archeologové nikde předtím neviděli. Jedná se vlastně o dlažbu z kamene, dosahující výšky až osmdesát centimetrů. Do délky má každá z nich osm set až devět set metrů a jejich šířka je čtyři sta až šest set metrů.

Všechny směřují na severovýchod. Šipky byly nalezeny teprve v roce 1986 při provádění leteckých snímků (pěší člověk nebo jezdec je z pochopitelných důvodů vidět nemůže). Systém šipek se rozkládá na více než sto kilometrech a svým rozsahem tak přesahuje fenomén peruánské planiny Nazca.

Podle archeologů byly vytvořeny mnohem dříve, než zde vznikla první lidská obydlí. Ta se ale nacházela více na jih.V průběhu archeologických vykopávek byly nalezeny kostry ryb, což znamená, že se tu kdysi nacházelo moře, které ustoupilo na severovýchod, tedy směrem, kterým ukazují šipky.

Možná, že ukazovaly směr, kterým voda ustupovala. Ale komu byly určeny tyto gigantické ukazatele, když je není možné vidět z povrchu země?

Kromě toho nedaleko nich vědci nalezli figury zvířat sestavené z kamenů, jež se podobají obrovským želvám směřujícím na severovýchod. To samé se týká i množství malých pyramid z neotesaného kamene. Navíc byla v určeném směru nalezena v nekonečných prostorách pouště absolutně rovná cesta vydlážděná z téhož kamene.

Kyzylkum
Nachází se mezi řekami Syrdarja a Amudarja. Kyzylkum je největší pouští Eurasie, kterou si mezi sebou rozdělily tři státy – Kazachstán, Uzbekistán a Turkmenistán. Její celková plocha činí tři sta tisíc čtverečních kilometrů. Nitro pouště je bohaté na nerostné bohatství, v jejich píscích žijí ojedinělá a mizející zvířata a rostou tu unikátní rostliny. Současně tu existuje i celá řada málo prozkoumaných anomálních lokalit.

Kyzylkum

Například v horách středního Kyzylkumu byly nalezeny starověké skalní kresby, které zobrazují lidi ve skafandrech a je tu i něco, co se podobá kosmické lodi. A co víc, pravidelně přicházejí zprávy od očitých svědků o neidentifikovatelných objektech, rychle se pohybujících ve vzdušném prostoru pouště.

Dva geologové zde 26. září 1990 narazili na podivné skvrny. Výsledky analýzy ukázaly přítomnost látky nepozemského původu.

V roce 2000 zachytila kamera pracující v automatickém režimu neidentifikovatelný létající objekt, který se pohyboval směrem k pahorkatině. Pravost snímku nebyla potvrzena, ale ani vyvrácena.

Akyrtas
Nachází se čtyřicet pět kilometrů odd města Taraz, Žambylská oblast. Akyrtas je pozoruhodný památník minulosti. Jedná se o palácový komplex z 8. – 9. století, který často zneklidňoval mysl nejrůznějších výzkumníků a ufologů. Jde o ruiny nějaké stavby, postavené z obrovských temně rudých kamenných bloků.

Akyrtas

Jeho studium probíhá bezmála jeden a půl století. Za celou tu dobu byly prezentovány ty nejkontroverznější hypotézy o jeho významu i o těch, kteří jej postavili. Podle různých verzí určitě nebyl postaven Peršany, Řeky, Araby ani Římany. V historii středověké architektury Akyrtas skutečně nemá analogii.

Nejvíc ze všeho je ovšem šokující rozsah této stavby. Celý palácový komplex je postaven z uměle opracovaných kamenů, z nichž každý váží až deset tun. Výška základu hlavní stavby je senzační a činí čtyři metry. Přitom se v okolí nenachází žádný kamenolom. Vzniká otázka, jakým způsobem sem stavitelé dopravovali tyto obrovské kameny?

Mez obyvateli Žambylské oblasti doposud kolují legendy o tom, že se nad hradištěm čas od času objevují létající talíře. Aby byla prozkoumána mimozemská stopa v jeho historii, do výzkumu se pustili dokonce i ufologové. Z nějakého důvodu se ale verzi o mimozemském vlivu při stavbě doposud nepodařilo ani potvrdit, ani vyvrátit.

Navíc poblíž Akyrtasu nejsou žádné vodní zdroje, proto tato oblast nebyla pro život vhodná. Nicméně vědci pod zemí nalezli pozůstatky hliněného vodovodního potrubí o délce pěti a půl kilometru. Uvnitř hradeb pak byla místa určená pro velké sloupy.

Akyrtas

Nejdůležitějším je ale to, jaký vliv má komplex na lidi. Dokonce i dnes návštěva těchto starodávných ruin probouzí spící rezervy lidského organismu. Fyzické pocity jsou přitom čistě individuální. Někomu se zlepšuje zrak či sluch, jiný upadají do transu, další zažívají silné pozitivní změny fyzického stavu.

Lidé, kteří sem často přijíždějí, pociťují nevolnost a závrať, zdá se jim, že se země pod jejich nohama chvěje. Poté, co se dotknou kamenů Akyrtasu, začínají mnozí vnímat žár v rukách i nohách. Jiné kameny tohoto hradiště naopak odstraňují veškerou únavu a neklid.

Vědci předpokládají, že hradiště je postaveno na místě tektonického zlomu s obrovskými víceúrovňovými dutinami v zemské kůře. Podle jejich názoru tak na lidi působí složité procesy, probíhající v hlubinách pod jejich nohama.

Posvátné údolí Ak-Baur
Nachází se třicet osm kilometrů od města Usť-Kamenogorsk, Kalbinské hory, západní Altaj. Lokalita Ak-Baur je považována za jedno z nejtajemnějších míst Východokazašské oblasti. Na jejím území byly nalezeny základy starých staveb z období neolitu (5 – 3 tisíce let př. n. l.), pohřebiště, plocha s vyznačenými slunečními hodinami i „astronomická laboratoř“ s dochovanými žulovými deskami, nesoucími v sobě informaci o astronomické síti se správným vyobrazením souhvězdí Bílé (Velké) medvědice.

Jednou ze záhad Ak-Bauru je jeskyně v žulovém masivu s otvorem směřujícím k nebi. Přirozený otvor „střechy“ jeskyně ve tvaru srdce nese stopy umělého opracování. Možná, že byl upraven člověkem, který vytvořil výstup, jakousi mušku pro pozorování pohybu základních souhvězdí nočního nebe. Na stropě i stěnách jeskyně jsou kresby, jež doposud výzkumníky udivují. Jde o to, že žádné jim podobné dosud nalezeny nebyly.

Nám se dochovalo okolo osmdesáti z nich. Jde o několik vyobrazení člověka, horské kozy, chýší a povozů, ostatní pak představují různorodé symboly a znaky.

Jako nejpravděpodobnější by se mohlo zdát to, že naši předci kreslili hvězdy, které pozorovali skrz otvor ve stropě jeskyně. Ale tato vyobrazení se nevztahují k mapě hvězdného nebe naší polokoule. Vysvětlení pro to našel jeden zahraniční výzkumník.

Podle jeho verze lidé v hluboké minulosti zachycovali nikoli severní, ale jižní polokouli. To znamená, budeme-li tedy vycházet ze závěrů badatele, že kresby v jeskyni svědčí o tom, že zemská osa byla kdysi velmi dávno radikálně posunutá.

Střední část Ak-Bauru má tvar amfiteátru o průměru asi dvacet pět metrů. Kolem něj jsou žulové útvary, vysoké až čtyři metry. Z jedné strany je přehrazen stěnou, která byla evidentně vytvořena rukou člověka. Poloha stavby je směřována z východu na západ.

Žulové útvary v Ak-Baru

Uprostřed této stěny stojí asi metrový žulový sloup. Pokud na něj položíte kompas, pak přesně na severu střelka ukazuje na pahorek, nalézající se ve vzdálenosti sta metrů. Na jeho vrcholu stojí ještě jeden sloup z bílého křemene, který ukazuje na další vrchol. Vědci tvrdí, že pokud bychom tuto linii protáhli dál, pak bude v den jarní rovnodennosti směřovat přímo na Polárku. Ta původně pradávným národům sloužila k orientaci.

Na jedné ze skal Ak-Bauru jsou prohlubně nepřirozeného původu. Nalijete-li do jedné ze spodních jamek vodu, pak se paprsek slunce při svém východu v den jarní rovnodennosti odrazí přesně v horní prohlubni.

Někteří vědci předpokládají, že Ak-Baur je jedinečný energetický a informační generátor, který má přesně stanovenou polaritu podle stran horizontu.

Jsou tady dvě pozitivní a dvě negativní zóny, jejichž vyzařování směřuje nejen do prostoru nad zemskou kůrou, ale i do ní samotné. Je to neustále pracující informační generátor, který funguje již pět tisíc let. Informace se sem „stéká“ z obrovského území a je vysílána do kosmu.

Ostrov Barsakelmes
Nachází se dvě stě kilometrů od města Aralsk (směrem na jihozápad). V tomto okamžiku je ostrov Barsakelmes lokalitou v Aralském moři. V polovině minulého století činila délka ostrova dvacet sedm kilometrů, šířka pak sedm kilometrů, ale díky vysychání jezera jeho rozměry vzrůstaly. Kolem roku 2000 Barsakelmes přestal být ostrovem a v létě roku 2009 dokonce poloostrovem.

Doslovný překlad jeho názvu z kazaštiny zní: půjdeš a nevrátíš se. Často tady mizí lidé, můžete tady potkat neobyčejná zvířata, vidět světelné sloupy i UFO. O ostrově koluje řada legend a neobyčejných příběhů. Zpravidla se v nich mluví o velmi podivných jevech a událostech a všechny jsou spojeny s narušením chodu fyzického času, tedy s časovými anomáliemi.

Ostrov Barsakelmes

V knize N. Rericha Srdce Asie je zmiňováno to, že na konci 19. století se na ostrov přestěhovalo několik rodin Kazachů. Žily zde několik měsíců a poté beze stopy zmizely. Ve třicátých letech sem pak přijela geodetická expedice. Skládala se z několika lidí a měla zásoby jídla na celý měsíc. Po týdnu odsud vyšel jeden člověk. O osudu ostatních neřekl nic. Byl považován za blázna, protože kromě jiného tvrdošíjně trval na tom, že na tam pobyl jenom dva dny…

Od místních obyvatel můžete slyšet historky o tom, jak se v minulých staletích uprchlíci, kteří podle vlastního názoru žili na ostrově jenom pár let, vrátili domů po dvou třech desítkách let.

Podle neověřených údajů se i v současnosti na ostrově ztrácejí lidé. Samozřejmě, že tisk miluje takové zvěsti a ve většině příběhů o Barsakelmesu není ani slova pravdy. Ale jak říkají moudří lidé: „nic nevzniká jenom tak…“.

સમાન લેખો